Padají štíty, něco si přej

Nadpis vypadá docela jako sranda. Ale když jsem uviděl tu hromadu bylo to na odstřel.

V neděli 23. září jsme vyjeli s rodinou na stavbu a foukal docela silný vítr. A zedníci co byly ob pozemek vedle, na nás křičeli ať nestojíme dole pod štítama, že se jim zdá, jak kdyby se hýbali. Pak říkali, že v noci má foukat ještě víc tak, aby to nespadlo. Prvně jsem to bral jako, že si ze mě dělají srandu a nebral to vážně. Ale všude na internetu upozornění, jaká má být vichřice. Tak jsem psal příbuznému jestli to může spadnout. Jasně to spadne, jestli to není spojený ještě vaznicí. A spánek už byl jen o tom jestli to teda spadne nebo ne. Tím, že bydlíme na kopci to tu fučelo jako blázen. Ráno jsem před prací ještě vyrazil na stavbu, po cestě moc zlámaných větví nebylo, tak mě to uklidňovalo. Ale jak jsem přijížděl k naší čtvrti jsem jen čekal, kdy zahlídnu naše štíty. Až jsem přijel přímo s výhledem na náš dům a štíty pryč. Takový hrozný pocit, projíždělo v hlavě co s tím. Od myšlenek jak to nic není až po myšlenky že to prodám. Prošel jsem rychle stavbu udělal pár fotek a musel jet do práce, nemohl jsem tam být, psychicky zničen. Pak obvolal stavitele, že to budu potřeba postavit znovu a i projektantovi. A oni měli dotaz a co strop? Tak jsem tam musel zajet znovu, nedali mi to, protože jsem prošel jen rozmlácený cihly, ale zkontrolovat strop mě v ten moment nenapadlo. Tak jsem tam zajel a strop pořádně prošel. Naštěstí byl v pořádku.

Následně přišel důležitý úkol, vyřešit to s pojišťovnou. Pojistku jsem si naštěstí zařídil kvůli zahradní boudě, kde je sekačka a další nářadí. S názorem co by se stavbě přeci jen stalo, jsem stavbu pojišťovat nechtěl. Naštěstí jsem musel pojistit hlavní budovu(stavbu) a k ní připojistit doplňkovou stavbu, jinak to nešlo.

Z pojišťovny přijel znalec, který prošel se mnou škody. Nechala se udělat CN prací na znovu postavení včetně úklidu. A tu pojišťovna včetně DPH proplatila. Děkuji Kooperativa za férové jednání a záchranu při takové těžké situaci.

Zdění příček

Zedníci odjeli na dovolenou a střechaři měli nastoupit až za 3 týdny. Tak jsem se rozhodnul, že příčky zkusím vyzdít sám a něco ušetřím.

Začal jsem zakládat a asi za 5 hodin jsem založil sotva 5 m první řady cihel. Než člověk vychytal konzistenci, pod kterou se to nepropadne nebo opačně se to už nepovede srovnat, trvalo to nějakou dobu. Do založení zbytku příček v 1 NP to už nebylo tak hrozný a šlo to rychleji. Zakládal jsem to pomocí provázku, který jsem si nastavil dle obvodových zdí.

Zdění šlo pomalu, ale tím, že mě nic netlačilo, mi to tak nevadilo. Jen ta váha cihel, každej mazlík příčkovky váží 20 kg (500x250x115). Zdil jsem dle projektu, jen jedny dveře jsem si posunul, protože jsem zjistil, že by se mi tam nevešla rozvaděčová skříň. A to mě ve výsledku zachránilo. Když jsem se dostal k překladům, tak jsem zjistil, že překlady, kde se setkávají dvě příčky, mají být v sobě. Naštěstí jsem jedny dveře posunul a překlad je aspoň 9,5 cm na zdi, místo správně požadovaných 11 cm. U posledních šárů jsem ponechal cca. 2 cm prostor mezi zdí a stropem. Tuto mezeru jsem následně vypěnil.

Když jsem dozdíval příčky v patře, už jsem dostal zprávu od střechařů, že nejde řezat dřevo, že tropické teploty to nedovolují. Tak jsem pod domluvě začal zdít příčky i v patře, tentokrát místo provázku jsem zkoušel s laserem, minimálně na rovnání cihel na správnou výšku to usnadnilo práci.

Příčky v patře jsem dozdil tak, aby se tam daly dát překlady. A zbytek, že dozdím po střeše.

Mezitím jsem ještě zatáhnul lepidlem zdi v přízemí, kde budou předstěny, aby tam náhodou neprofukovalo, až se bude dělat blowdoor test.

Zdění patra

Po dvou dnech od betonáže stropu, přijel kamion s příčkami a zbytkem nosných cihel. Tentokrát jsem objednal na složení jeřáb, ať se mohou cihly dát rovnou na strop. Kamioňák z toho moc štastnej nebyl, že to chceme skládat jeřábem. Nadával a divil se, že to dispečerka odsouhlasila, ale nějakým způsobem to šlo.

Docela jsem se bál, že se dají cihly na strop po dvou dnech od betonáže. Někdo tvrdil, že by se mělo počkat aspoň 10 dnů. Ale výrobce stropu, včetně dalších lidí souhlasili s umístěním cihel, klidně už den po betonáži, pokud je strop podepřený. Cihly jsme tedy raději umístili jen ke krajům stropu.

Skládání cihel neprobíhalo zrovna moc dobře. Nejdříve jeřábník majznul paletou cihel o roh stropu a poté, aby toho nebylo málo při jedné z dalších palet ťukl paletou do zdi. Naštěstí se nic nestalo. Jeřábník se divil, co plaším, nechápal jsem, moje obavy při takové ráně byly oprávněné. Raději jsem ho už nechtěl nikdy vidět. Pana Kusého s jeřábem tedy nedoporučuji.

Zedníci následně začali zdít. Rychle vyzdili vše pod věnec v 2NP, stačilo vyzdít jen 5 řad. A volají mi, ať objednám jeřáb, že nezbyly cihly pro vyzdění vikýře. Po posledních zkušenostech jsem raději přijel a večer po práci zbytek potřebných cihel nanosil.

Následně dozdili vikýř, připravili železo pro věnec a pak už mohla přijet pumpa pro vylití.

Pak jsem začal nosit cihly pro zbytek štítu. Přenosil jsem asi 3 palety(jedna paleta je 1,2 tuny). Se střechařem jsme se dohodli na výšce štítu, kde se vybetonoval minivěnec, aby se váha vaznice rozložila mezi více cihel. Střechařovi se nelíbilo udělat věnec po celém štítu, že by se to nemuselo trefit a mohlo by to překážet. Dle projektu věnec po celém štítu nebyl potřeba.

Objednal jsem i komín Skorsten (komín z pemzy), který se zatím vyzdil do výšky věnce v patře.

A já začal čekat na střechu, kdy měli započít práce koncem srpna. Dozděno bylo koncem června.

Strop a schody

Strop jsem si vybral polomonolitický skládaný z betonových vložek od firmy Merit Slatiňany. Během dvou závozů mi navezli nosníky a vložky. Nosníky umístili rovnou na zdi.

Poté si rozložili nosníky dle výkresu. Nosníky podepřeli (ano podpěry se dávají pod nosníky ještě před zatížením vložkami, foto ukradeno z blogu Martina, kde to zedníci zkoušeli bez podpěr :D) a vyskládali vložky mezi nosníky. Připravili prostupy pro kanalizaci, rekuperaci a další rozvody dle projektu a také připravili prostory, kam se nevešly vložky pro dobetonávky.

Následně připravili během dvou dnů konstrukci pro schody z OSB desek a prken. Vytvořili silnější síť z roxorů a k tomu ještě obyčejnou kari síť. Podesta je zpevněna roxory, které jsou téměř skrz celé boční nosné zdi.

Pak se vrátili ke stropu, přesněji k věncům, svázali je a umístili na strop. Předtím ještě zapěnili elektrokanálky a připravili pár husích krků, jak do stropu pro budoucí světla, tak i pár husích krků, které vedou do elektrokanálků, kde se pak bude moci protáhnout kabel z 2NP například k osvětlení venku nebo k žaluziím. 

Poté co byly věnce hotovy, umístili se na strop ještě kari sítě (zde má Merit výhodu, že nosníky jsou vyšší a nemusí se tedy podpírat pro podtečení betonu pod kari síť) a v místech dobetonávky se provedla výztuha z roxorů. Nakonec se provedlo vyšalování z OSB desek.

Konečně došlo k betonáži. Začalo se betonáží schodů, kam ten kubík a půl zmizel během chviličky. Následně se betonovalo v místech nosníků a věnců a beton se vibroval. Problém nastal, když se začal brát beton z druhého mixu. Byl moc tuhej a mix neměl s sebou žádnou vodu. Hadicí (asi 70m hadice) od sousedů se to ředilo. Hubenou hadicí se však vodě moc nechtělo, jak byl nízký tlak, a proto se s tím strávilo několik desítek minut. Mimo to jsme beton nespočítali dobře a nebylo ho dost, tak se ještě musel nakonec doobjednávat. Smůla také byla, že na centrále další mix neměli, tak jsme museli počkat než současný mix dojede pro beton. Naštěstí se pak už strop dobetonoval a zbytek se použil na základ budoucího plotu. Strop vypadá dobře a na to jaká byla horka, má jen pár mikrotrhlinek.

Zdění prvního podlaží

Prvně chlapi napenetrovali desku v místech, kde budou příčky a nosné zdi. Následně provedli natažení asfaltových pasů Glastek 40 mineral special. Jak pařilo sluníčko, tak se to úplně nepovedlo a někde slezl posyp. Opravu provedli následně záplatami nařezaných z pasů.

Pak konečně přijely dva kamiony cihel. Na složení jsem objednal manitou, který to složil za necelou hodinu. Cihly jsem objednal od Zapf Kalksandstein. Překvapení bylo, že nosné cihly byli růžové, půlky od firmy Heidelberger a překlady od firmy Xella. Po kontaktování výrobce jsem dostal odpověď, že růžové cihly jsou dle použitého písku. Cihly prý můžou být i šedé, nažloutlé a bílé. Půlky jsou od Heiderberger, protože Zapf od nich odkoupil pár továren, tak ještě dospotřebovávají zbylé potisky, co zůstaly po odkupu továrny. A překlady Xella jsou opravdu vyráběny externě. V rámci cihel jsem dostal zapůjčený i saně na lepidlo.

Následující den nás přijel proškolit pan Svoboda z firmy Kalksandstein ohledně zdění z tohoto materiálu (na co si dát pozor a jak si lze ušetřit práci). Školení bylo zajímavé. Upřesnil nějaké věci např. jak správně zdít. A pak i další zajímavé věci ohledně VPC. Například, že je zbytečné VPC penetrovat, dávat perlinku. Perlinku u VPC umisťovat jen ve spojích s jiným materiálem a do tupých rohů. A určitě nedoporučuje dávat cementové omítky na VPC, že to zničí skvělou vlastnost VPC regulovat vlhkost.

Začalo se tedy konečně zdít. Prvně se vyřízl do ytongu statik ( šíře 200mm) výřez, tak aby VPC už leželo na ytongu o šířce 175mm. Ytong se zespoda natřel asfaltovým lakem a založil na maltě M10.

Další den už se zdilo zvápenopískových cihel na tenkovrstvou maltu, kterou výrobce dodává k cihlám. Zdilo se na tupo provázáním rohů přes nerezové kotvy. Za první den se povedlo udělat 5 šárů. Za 5 dní byli vyzděny všechny nosné zdi. Velmi mě překvapilo, jak to šlo rychle.

Základová deska

S očekáváním stavební ohlášky jsem poptával firmy na hrubou stavbu. Většina mě odkazovala na začátek stavby další rok nebo nabízela nesmyslně vysokou cenu. Už jsem vážně uvažoval, že tu desku nějak zbouchám. Měl jsem totiž většinu zboží poptanou, ale v tom se mi povedlo za přijatelnou cenu sehnat firmu, co mi to postaví a může dokonce začít hned.

Do 3 dnů od plácnutí přijel geodet a zaměřil budoucí rozměry domu. Odpoledne přijel bagrista, který vykopal základy s pomocí chlapů a ti celou dobu přeměřovali s nivelákem hloubku základů a i šířku základů.

Další den chlapi vyčistili základovou spáru, položili zemnící pásek. Nakonec připravili prostupy pro kolektor TČ a prostupy pro vodu.

A další den už přijela pumpa a pásy se vylily. Nakonec do pásů napíchali roxory.

Po dvou dnech přijel znovu geodet, který na pásech zaměřil přesně rohy domu. Vyskládali ZB ve 3 řadách o šířce 30 cm, které provázali roxory. Následně připravili prostupy pro kanalizaci a ještě protáhli prostupy pro elektro, které jsou vyvedeny pro ZB. ZB se opět vylilo pumpou.

Poté připravili kanalizaci, kterou zasypali prachem z lomu. A následně už zavezli kousek nižší části zbytky hlíny, kterou udusali žábou. Následovalo navezení stěrku, který se hutnil. Nakonec se položili kari sítě 100x100x6 a provedlo šalování desky z OSB desek. Tentokrát se beton pustil přímo z mixu a beton lopatami roztahali po desce.

Večer jsem desku jel zalít a málem jsem dostal infarkt. Na desce se objevily malé prasklinky. Potom co mě dozor řekl, že jestli nejsou vidět kari sítě, tak je to ok, jsem byl v klidu 😀

Skrývka ornice

Při shánění firmy jsem chtěl už nějak začít a objednal tedy bagr, který skrývku ornice provede. Domluvil jsem se s ním na víkendovou sobotu. Hodinu před domluveným termínem jsem se dostavil na pozemek a vápnem vyznačil, kde skrývku provést. Přibližně jsem si zaměřil od hranic pozemku, kde bude stát dům a přidal z každé strany 2 m. Od silnice k domu jsem stáhl celý pruh, aby tam nebyl takový výjezd do svahu a lépe tam najížděla budoucí technika. Bagrista se trošku zpozdil, ale pak se do toho pustil. Ukázali jsme si kam skrývku umístí. Nakonec z toho byla asi dvakrát tak velká hromada než jsem čekal. Skrývka se prováděla asi 8 hodin a stála mě 5200,-Kč.

Stavba zahradního domku

Uvažoval jsem o koupi plechové garáže. Nedokázal jsem si však představit, mít ji na pozemku i po dostavbě domu a ještě se jí pak muset zbavit. Na obrázku to nevypadalo špatně, ale pořád to byl plech. Nakonec jsem se rozhodl boudu zbouchat svépomocí a to dřevěnou. Přeci to bude stát pár korun, tak tenhle plán úplně nevyšel :D.

Protože jsme prodali byt a stěhovali se do podnájmu, kde byl malý sklep a nebylo tedy kam dát sekačku, křoviňák atd…, tak jsem na stavbu neměl moc času a bez většího přemýšlení se do toho pustil, že to prostě nějak dopadne. První víkend jsem si vykopal díry pro betonáž podpěr. Rozměr jsem vymyslel 3,6×2,1m s tím, že ve výsledku má 4m a z boku je jakoby lavička. Bouda byla plánovaná na podpěrách, aby pod ní vznikl prostor, buď na odložení nějakých věcí, ale hlavně, kam se kočky a pes mohou v létě schovat. To už aktivně v létě využívají :).

Zabetonoval jsem díry a na vrch dal kostku ZB, ať mohu betonovat nad terén kousek (je to v mírném svahu). Do ní umístil U profil s roxorem do betonu pro umístění hranolu. Další víkend jsem smontoval základní konstrukci z hranolů. Vypadalo to už jako domek, ale konstrukce se docela hýbala, tak jsem z toho byl v rozpacích, jestli to není špatné. Soused říkal, že to asi nebude ono, ale kolega v práci mě následující den usvědčil v tom, že se to zpevní, až se to obloží.

Následující víkend jsem už pokládal z OSB (22mm) desek střechu. Udělal jsem přesahy cca 20 cm z každé strany. Trošku se to zpevnilo, ale stále se to malinko hýbalo. Na vrch jsem položil jen seperační asfalatový pás, na který jsem plánoval dát normální. V popisu psali, jak vydrží po nějakou dobu i jako hlavní izolační vrstva, ale po 14 dnech to bylo komplet roztrhaný od větru.

Celou dobu stavby jsem rozmýšlel, čím obložit stěny….. OSB desky, palubky nebo něco jiného? OSB desky měly výhodu v ceně, ale doporučovaný postup, dát na to následně polystyren a fasádu, bylo pro mě něco komplikovaného a tak přírodní dřevo z palubek získalo plus i za vyšší cenu. Nakoupil jsem tedy palubky. Neměl jsem však vozík a tak jsem to musel narvat do Fabia combi. 52 ks palubek 19mm, o délce 4m, jsem dle doporučení prodejce položil na palubovku a kousek mi koukal ven z kufru, docela hardcore. Během cesty, těch 15 km jsem se docela bál, protože v zatáčkách se to chtělo na mě překlopit :).

Palubky šly vrutama docela rychle montovat, jen občas do sebe zámky nechtěly zapadnout. Na těch 4m už se trošku kroutily. Koupil jsem i mafl z Lídlu a ani s řezy nebyly problémy, šlo to fakt super. Po namontování palubek, už byl domek pevný, že se ani nehnul, hurá.
Dveře do domku. Prvně jsem počítal, že si je vyrobím sám, ale nebyl jsem si jistej, jak to půjde a aby dobře seděly. Rozhodl jsem se tedy pro plastové dveře v ceně 3000,- Kč z Hornbachu. Myslím, že kdybych to dělal sám, tak po ceně pantů a dalších drobností, bych se dostal něco málo na nižší cenu, ale s nejistým výsledkem. Problém byl, že původní otvor byl užší a dveře jsem nakonec musel umístit jinam, kde prostor pro dveře vyšel akorát.

Do podlahy jsem se pustil až po přestěhování. Zatím jsem dal na zem palety. Na tom už jsem měl sekačku a další věci. Takže vše vyndat z boudy, udělat rošt z latí a na to položit OSB desky(18mm).  Za den to bylo hotové, ale jak jsem věci naskládal zpět, zjistil jsem, že na jedné straně, kde jsem použil slabší latě se podlaha prohýbá a hlavně opření roštu o hranol, který drží dveře, způsoboval při zatížení podlahy nemožnost zavřít dveře. Musel jsem tedy podlahu rozebrat a při změně orientace latí, jsem tam dal rovnou silnější latě. To velmi pomohlo a podlaha byla pevná.

Ještě mi zbývalo vytvořit regál. Udělal jsem ho také z latí a OSB desek. OSB desky byly už slabý jen 12mm, latě 4x5cm. Vytvořil jsem tedy konstrukce z latí a na to položil OSB desky. Pořád mě dřevo překvapovalo, protože v průběhu konstrukce to vypadalo, že se to rozpadne, ale nakonec to zůstalo pevné. Ani větší zatížení tomu nedělalo problém. Otestováno ležením na policích s dcerkou :).

Pro konečnou fázi jsem ošetřil boudu ještě nátěrem. Nakonec jsem na střechu položil samolepící asfaltové pásy, které jsou určené pro jednovrstvé použití. Spoje jsem přelepil asfaltovým lepidlem a přesahy přibil.

Do budoucna ještě plánuji udělat okap a elektrorozvody.

Zapojení elektroměrového pilíře

Během března už jsme očekávali, že v dubnu bude stavební ohláška, tak bylo zapotřebí mít připravenou elektro přípojku. Město bohužel připravilo jen prázdné pilíře pro elektroměry. Pilíř je zděný od výrobce Mach, což bohužel znamenalo, že má své specifické rozměry. I když jsem prohledal desítky elektroměrových rozvaděčů, žádný tam moc nepasoval. A sousedi všichni snad měli taky přímo doporučovaný rozvaděč, tak nezbylo nic jiného a připlatit si 1500,- Kč přirážku přímo výrobci, který si je nechává vyrobit na míru.

Nakoupil jsem tedy materiál: elektroměrový rozvaděč, stavební rozvaděč s proudovým chráničem, k tomu kabel 4×10 CYKY a husí krk. Zapojení bylo jednoduché, propojit dle barev z pojistkové skříně do elektroměrové skříně a nakonec ke stavebnímu rozvaděči, který jsem přilepil lepidlem k pilíři zezadu. Na radu revizáka jsem kabel schoval do husího krku a měl ho schovaný co největší část. Prý někdy vadí ČEZu distribuci, když husí krk nesahá až pod elektroměrovou desku. Následně jsem zavolal revizáka, který provedl revizi a zaslal mi ji mailem. Při revizi zjistil, že ve stavebním rozvaděči je vadný proudový chránič, ten jsem po domluvě s prodejcem zaslal zpět a obratem obdržel nový.

S revizí jsem zašel do České spořitelny a požádal o připojení. Během cca. 10 dnů mi ČEZ distribuce zapojil elektroměr a vložil pojistky do elektroměrové skříně a my mohli využívat konečně elektronářadí.

 

Z čeho stavět, rekuperace, pasiv

Od koupě pozemku jsme přemýšleli z čeho a jak stavět. V různých fázích se různě názory měnily.

První myšlenky byly komplet stavba svépomocí přes cíl, že dům bude na klíč až k dnešnímu dni, kdy stavba bude dodavatelsky, kde něco já, něco firmy.

Z materiálů jsem prvně preferoval VPC, pak jsem se od toho nechal odradit. Pak velmi vážně jsem přemýšlel nad ekopanely (panely ze stlačené slámy). Pak přemýšlel i hodně o marketingem propagovaném Heluz 2in1,  přeci jen 50cm pálených cihel už se zateplením uvnitř vypadalo dobře, ale zase hodně článků o tepelných mostech, vypadávání kuliček při elektroinstalacích. Pak jsem i přemýšlel nad systémem liapor dům jedním tahem, kde se přivezou hotové části vylité z liaporbetonu a jen se na pozemku pospojují, ale tam byla nevýhoda, že vyrábí jen pár typovek. Až jsem se nakonec vrátil k VPC, i když při hledání projektanta jsem ještě hodně přemýšlel nad systémem Max-plus aku. V dnešní době plné marketingu je opravdu náročné vybrat správný materiál, každý je kritizován, ale i chválen do nebes. Nakonec VPC systém se mi líbí svojí akumulací, svojí pevností. Jako mínus vidím haldu polystyrenu.

I cesta k tomu, že to bude pasiv nebyla rozhodnutá hned. Prvně jsem nad pasivem hodně přemýšlel, ale několik lidí mi to rozmlouvalo, protože s tím je spojeno hodně byrokracie. A že se to nevyplatí, že všichni jak budou vědět, že to je pasiv tak mi budou dávat vyšší ceny. Tak jsem to zatím neřešil a počítal s tím, že to bude nízkoenergetický dům, ale s rekuperací. Výměna vzduchu je pro mě důležitá hlavně bez toho, abych se v zimě těžce rozhodoval jestli bude žena mrznout nebo budeme mít vydýchaný vzduch.

Nakonec jsem našel dost informací, že kvůli tomu, že rekuperaci budu mít tak jako tak, bude pasiv ta správná cesta a doufám, že žádné speciální přirážky za standardní části domu platit nebudu.